Můj tichý společník

9. listopadu 2011 v 0:19 | Gabriella |  Kecy v kleci
Asi před půl hodinou, jsem se připlazila domů. K mé převeliké radosti, mi těsně před nosem ujela trolej a já musela jít na kolej pěšky, samozřejmě potmě a plně sama! Málem jsem se po cestě posrala strachy, jsem opravdu velice paranoidní!

Jsem unavená. Ráno jsem si odmumlala referát, pak se srala asi dvě hodiny s fotkama a 1 šla do práce do kavárny a jelikož při mě nejspíš stálo ,,kupa " štěstí valila jsem hned následně do knihkupectví. Jako ne, že bych nebyla ráda, ale jít zpráce hned do hospody je pro mě docela náročný. No a taky možná proto už sedím doma, nebo bych si tam musela ustlat na lavici.

Navíc se chci aspoň trochu vyspat, skočit si an chíru a možná se konečně odhodla jít na plazmu a ve 12 opět nástup do práce, kde to vypadá tak do 8 večer. jsme zvědavá jak tohle dlouho vyržim, protože na to nejsem absolutně zvyklá.

Konečně mám dárek pro drahouše k Vánocům!! Volejte sláva a 3 dny se radujte! Koupila jsme mu Guitar Hero, jelikož jsme si vzpomněla, že o tom nedávno mluvil, že by to chtěl,ale že nechce tolik utrácet. Tak doufám, že mu to udělá radost stejně jako mě, kkyž jsme to kupovala. Vážně mi to zlepšilo náladu, že mu nebudu muset zase trapně kupovat svetr nebo triko!

Zítra musím koupit dědovi knížku k narozeninám, kterou jsem mu vybrala a při mým štěstí ji právě zlevnili o dvě kila, takže fajn. Doufám, že se mu bude líbit :)

Jinak zadání třetího kola bude, jen prostě nemůžu najít mail s nápadem, jehož se mělo týkat další téma. Takže vydržte prosím.

Kdyby ještě někdo chtěl dát like budu jen ráda. TADY . Díky moc
Chtěla jsem do tohohle článku řpidat fotky Janči nebo Anet,ale nechám to na příště.

Hokus pokus z pátka večer, aneb můj tichý společník...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | Web | 9. listopadu 2011 v 8:04 | Reagovat

Na dlouhý hodiny v práci si zvykneš, mluvím z vlastní zkušenosti :) Když jsem o prázdninách trávila devět hodin denně lítáním za barem a po placu, nejdřív jsem padala na hubu, ale postupem času jsem se tam i těšila ;)
Dárek pro drahého ti závidím, taky potřebuju vymyslet něco originálního...
A ta fotka sice působí strašně smutně, ale mně se líbí :)

2 LuCí LuCí | Web | 9. listopadu 2011 v 8:28 | Reagovat

Fotka je krásná a i se mi líbí ten odlesk v rohu...super fotka..=)

3 Jitulka Jitulka | Web | 9. listopadu 2011 v 12:19 | Reagovat

Máš to nabyté, ale zvykneš si ;)
A fotka je pěkná, sice trošku infantilní, ale mně se to líbí :D

4 Johi Johi | Web | 9. listopadu 2011 v 16:53 | Reagovat

Fotka je zajímavá-nepřipadá mi infantilní, možná tou černobílostí. A je úžasné jak ladí tvá čelenka s plyšákem.

A těším se na další kolo!

5 •Pet!nka• •Pet!nka• | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 20:16 | Reagovat

Páni, ta fotka mi přijde taková... no, na rozhraní infantility a deprese. Ale ta deprese, to je těmi schody, bosíma nohama a čenobílou. To si vždycky spojuji s depkou.
S tou prácí - no, musí to být slušná zabíračka. Já bych to nedávala ani omylem. Jsi dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama